Proběhlé akce

Setkání Rangers a Roverů Moravskoslezského kraje

22. ledna 2013 v 15:10 | Káčka (Kerol, Katka, Kika, Kuba, Kulda)
Idea propojit Rangers a Rovery z našeho regionu = úžasný nápad! A my jsme ho společně s dalšími asi 15 lidmi už začali realizovat! :)
V pátek 18.1. totiž pět lidí z našeho Sovího oddílu (Katka, Kerol, Kuba, Kika, Kulda-Marcel) vyrazilo na historicky první setkání R+R z našeho kraje. A bylo to úžasné. Ikdyž cesta na Orlí hnízdo, kde akce probíhala, byla docela náročná (příkrý kopec, sníh, zima, těžké batohy..), stálo to za to, jak sama Kika po celé akci prohlásila.
Poznali jsme spoustu nových, skvělých lidí, kteří nám přinesli všelijakou inspiraci pro naši činnost. Hráli jsme zajímavé hry, které zařadíme do programu. Prožili jsme víkend plný výzev, smíchu, povídání, her ve sněhu a probdělých nocí. A protože jsme si s účastníky doslova "sedli", tento pátek se s nimi sejdeme znova při filmovém maratonu a celonočního sledování filmů. Tentokrát s námi půjde i zbytek oddílu :) Už se moc těšíme!

Mouka u Sov

17. ledna 2013 v 17:56
Zábavná mouková schůzka v Sovím oddíle! :)
Rozhodli jsme se uspořádat si společně pár velmi netradičních schůzek. Jedna z nich byla nazvána Moukové klání.
Přinesli jsme si do klubovny trochu hladké mouky a velice dobrou čokoládu. Pak jsme hráli například zábavnou hru, která se jmenuje Moučná čokoláda. Na stůl jsme vždy vysypali trochu mouky a na její vršek umístili čtvereček čokolády. Příborovým nožem pak každý trochu mouky "odkrajoval". Cílem bylo, aby se čtvereček dostal na stůl. Komu se podařilo posledním ukrojením tam čokoládu dostat, směl ji sníst, ale musel jí sníst bez použití rukou.
Zanedlouho se tedy mnoho z nás ponořovalo mezi mouku pro skvělou čokoládu. Byla to opravdu legrace, hodně jsme se pobavili a oddechli si od školního stresu spojeného s uzavíráním známek. A o to nám šlo, zrelaxovat, společně se zasmát, pochutnat si na čokoládě a být se svými kamarády. (A to ikdyž jsme mouku pak museli delší dobu uklízet :D ).....

Roznášení Betlémského Světla

22. prosince 2012 v 19:20 | R+R = Sovy, Natka

Letos jsme se rozhodli, že uděláme lidem ve Svinově radost a zúčastnili jsme se proto roznášení Betlémského Světýlka. Světýlko roznášeli členové roverského oddílu Sov, Terezka S. z Ještěrek a Marcel (který je skoro náš).
Sešli jsme se na svinovském nádraží, nasadili si na hlavu vánoční čepky a vydali se na nástupiště, kde měl za okamžik přijet z Brna skautský vlak se světýlkem přímo z Betléma. Vlak přijel ihned, naši skautští bratři a sestry nám předali světýlko, které poté zaujalo své místo v lucerničkách, a my mohli vyrazit jej předávat dále. Prvně jsme vyjeli do Polanky. Tam jsme světýlko roznesli k rodinám našich polaneckých členů a poté jsme se vrátili zpět do Svinova, kde jsme světýlko nabízeli místním občanům. Bylo pěkné vidět, jak mají lidé radost z toho, že si na ně někdo vzpomněl a že doma mohou mít betlémské světlo. Myslím si, že příští rok se této akce opět rádi zúčastníme, protože i přes zmrzlé prsty to za to stojí! :)

Skautský Ježíšek

22. prosince 2012 v 19:15 | Kerol

Že Ježíšek není skaut? U nás ve středisku je možné vše! :)
Na Vánoční schůzce obdaroval náš Ježíšek všechny a dokonce jsme vyhráli různé užitečné věci i v rámci skautské vánoční tomboly. Dárečků bylo habaděj, ale to přeci jen na našem celostřediskovém vánočním setkání nebylo nejdůležitější. V klubovně vládla kouzelná vánoční nálada zosobněná vůní cukroví a vánočního čaje a vše dokresloval ještě všudypřítomný úsměv a pohoda z nadcházejících Vánoc.
Sovy na schůzku přinesly své hudební nástroje, takže jsme si zazpívali i několik koled s dobrovem kytar a fléten. A jako zlatý hřeb večera se promítaly tak ceněné, neskutečné a bezkonkurenční staré fotky a videa z táborů, výprav, víkendovek a všemožných starých akcích. Čas běží úctyhodně rychle. Jinak si totiž naše stárnutí a neustálou změnu našich osobností nedokážeme vysvětlit. Každopádně bylo krásné zavzpomínat na staré zážitky a místa, kde jsme společně zavítali a pohovořit o místech, která bychom rádi navštívili nadcházející rok.
A tak přejeme veselé, stejně kouzelné Vánoce i všem ostatním (ne)skautům :-).

Mikuláš u Ještěrek

18. prosince 2012 v 15:31 | Sovy
Kdo že to zlobil? A kdo byl celý rok hodný a pomáhal ostatním?
To jsme se dozvěděli na naší speciální prosincové schůzce 6.12., neboť za světluškami a vlčaty přišel Mikuláš hned se dvěma anděly a dvěma tvory z mocností pekelných. Na každého všecko věděli, a protože nikdo není dokonalý, zazpívaly děti Mikulášovi koledy, aby odčinily své malé celoroční prohřešky :)
Čerti malé skauty trošičku pozlobili a andělé pak dětem dali malé dárečky a sladkosti. A když byli všichni spokojení, byl spokojený i Mikuláš a přislíbil svou účast a návštěvu i příští rok.


Výprava na Šance 2-4.11.

22. listopadu 2012 v 17:20 | Kerol
Jeden by nevěřil, jak ten čas rychle uběhl. Jako by to bylo včera, když jsme v půlce horkého července odjížděli ze šancovského tábora. Je to však už nějaký ten pátet, a protože se nám po Šancích stýskalo, vydali jsme se 2. listopadu zpátky do těchto úžasných končin.

Jak jistě víte, koncem října v Ostravě napadl sníh, a tak jsme byli zvědaví, zda nás překvapí i na Šancích. K našemu (myslím) štěstí se tak nestalo. Šance nás přivítaly v celé své podzimní kráse.
Takže když jsme se v sobotu probudili, nikdo nemeškal a až na pár zaúkolovaných lidí v kuchyni všichni vyrazili ven, užít si krásného dne. Téměř celou sobotu jsme strávili rozličnými hrami venku. A protože bylo čerstvě po Halloweenu, dlabali děti po skupinkách také dýně. A skutečně se jim to vydařilo :)
Večer jsme hráli tradiční šancovské hry "na uvítanou", tedy pro skauty, kteří s námi na tomto místě jsou vůbec poprvé. Takže jsme se projeli šancovským vláčkem na naši nejbližší hvězdu, navštívili nás Rytíři z lomu a nakonec se nám podařilo i seskočit z šancovského výtahu.

Jelikož krásné podzimní počasí přímo vybízelo k nočnímu pobytu venku, čekala nás i velkolepá stezka odvahy v hlubokém lese. Byla skutečně propracovaná, se skutečným vlkem, vřískající příšerou i prskající kočkou a cestou posetou našimi vlastnoručně vydlabanými dýněmi. Někteří se dokonce po pár metrech vrátili, neboť neměli dost odvahy dojít až k cíli a podepsat se na pergamen. Ale příště budou jistě chrabrejší.

V neděli před odjezdem jsme si ještě stihli zahrát spoustu zajímavých her venku, ve kterých mnohdy postačil i jednoduchý selský rozum, což jsme ovšem často zjistili až po ukončení a rekapitulaci hry :-)
Nakonec jsme byli obohaceni i o pár přezdívek, neboť jsme jako zakončovací rychlovku zvolili Vyvolávanou. A tak se mezi námi objevil třeba Budíček, Roteriér či Šnek.


Byly to opět Šance plné zábavy, smíchu, slunce, dobrých přátel a skvělých zážitků. A myslím, že se již všichni těšíme na další...

Tábor 2012

27. října 2012 v 19:09 | ... z pohledu Natky
Jako každý rok jsme i letos na začátku letních prázdnin opustili na dva týdny Ostravu a strávili úžasný čas na táboře. Tentokrát se tábor nesl v duchu Indiánů. Celý jeho název zněl "Po stopách Lakotů 2012". Vyzkoušeli jsme si spoustu nových dovedností a dověděli jsme se spoustu zajímavostí nejen ze života Indiánů.
Letos jsme si na počasí vůbec nemohli stěžovat, celý pobyt nám svítilo sluníčko a bylo hezky teplo. Až předposlední den poprchávalo - už to bylo třeba. Bylo velké sucho. Většinu tábora jsme s vodou šetřili, proto jsme třeba ráno místo klasické rozcvičky běhali k potoku, kde jsme si umyli zuby. Pro pár jedinců to byl hrozný začátek dne, ale většina z nás si běh lesem celkem užívala.
Jak už bylo řečeno, zkusili jsme si plno nových věcí. Lovili jsme bizony vlastním lukem, vařili jsme si právou indiánskou bramboračku v kotlíku, učili jsme se rozeznávat kytky, dokonce proběhl i zdravotnický zásah. Do toho jsme hráli nejrůznější hry - pohybové i "přemýšlecí", jako je třeba náš oblíbený AZ-Kvíz. Celý tábor jsme také zkoušeli plnit nejrůznější Bobříky, které měl pro nás připravené Brambor. Jednou z nejzajímavějších zkoušek byla "krtčí zkouška" - při ní jsme museli mít zavázané oči a přitom normálně fungovat. Kika vydržela nejdýl, celý jeden den...
Asi jednou z nejzajímavějších částí tábora byl závěrečný poklad. Letos byl totiž vymyšlen trošku netradičně - formou výsadku. Jednotlivé družiny byly odvezeny každá na jiné místo a jejich úkolem bylo dostat se do tábora a po cestě plnit úkoly, které se dozvěděly až tehdy, když se jim podařilo vyluštit šifry.
Myslím, že letošní tábor se celkem vydařil. Dokonce máme mezi sebou další držitele Orlích per - letos tuto zkoušku jednodenního hladu, mlčení a samotky splnil Vojta, Terezka S. a Katka M.

Krajské kolo závodu Světlušek a Vlčat

30. května 2012 v 22:24 | Bára
Krajské kolo závodu Světlušek a Vlčat ve Zlatých Horách 26.-27.5.2012
Možná už víte, že v dubnu naši nejmenší skautíci v okresním závodě Světlušek a Vlčat zabodovali, umístili se na druhém místě a postoupili do krajského kola, které se konalo o víkendu 26.-27.5. ve Zlatých Horách. Nejdříve jsme trošinku bojovali s vlastní leností, protože se nám to zdálo daleko, ale samozřejmě jsme ani chvilku nepomysleli na to, že bychom se nezúčastnili a začali jsme se připravovat ještě usilovněji, abychom se umístili, co nejlépe.

Soví "jarní" noc v klubovně

26. března 2012 v 17:32
Protože měla spousta z nás Sov v poslední době narozeniny, rozhodli jsme se je oslavit společně a uspořádat si oddílovou oslavu. Samozřejmě i s přespáním v naší klubovně.
Nápad to byl skvělý a jeho realizace ještě lepší. Na pátek 23.března proto každý z nás sehnal dárky pro oslavence, nakoupil různé dobroty a udělal něco k jídlu a odpoledne vyrazil na jednu z našich dalších společných nezapomenutelných akcí.

(pro zobrazení celého článku klikni na "Celý článek..")

Střediskový den 18.2.2012

20. února 2012 v 13:20 | Kerol
Abychom se zase více "mezioddílově" poznali, pořádně si zablbli, porovnali své síly a něco si vytvořili, uspořádali jsme Střediskový den plný zábavy. A svůj účel tato akce rozhodně splnila !

Pro zobrazení celého článku klikni na "Celý článek"...

Soví zimní schůzka

20. února 2012 v 12:22 | Kerol
Protože venku jsou nyní ideální sněhové podmínky, udělali jsme si s naším oddílem speciální, zimní lednové odpoledne. Všichni se na něj vybavili už doma - každý přišel v oteplovačkách a teplých rukavicích, protože už jsme tušili, co nás čeká. Celé odpoledne jsme pak hráli všemožné hry spojené se sněhem. Nejprve jsme se "rozehřáli" ruskou cestičkovou hoňkou, pak jsme hráli Radar, dělali jsme anděly, stavěli sněžné sochy a spoustu dalších skvělých her. Moc jsme si to užili a pořádně se vyblbli.



"Eskymácká, cestičková hoňka"

Výšlap na Ostrou

29. ledna 2012 v 19:21 | Natka
Už dlouho jsme plánovali výlet na vrcholky kopců v blízkém okolí Ostravice. Nejvíce nás zaujaly 2 kopce(, kterým odnepaměti říkáme "Prsa"Smějící se), a proto jsme se rozhodli, že konečně uspořádáme výpravu a kopec Ostrá, jak se správně jmenuje, důkladně "prozkoumáme".
5.11.2011 se nás asi dvacet sešlo na svinovském nádraží. Chvíli jsme počkali na ty největší opozdilce a zanedlouho se vydali na nástupiště, kde už na nás čekal vlak. Před příjezdem na Ostravici nás čekal ještě jeden přestup. Když už jsme konečně dorazili na Ostravici, utvořili jsme kolečko a všichni se představili, protože mezi nás přivítalo pár nováčků. Po představení následovalo skupinové foto a už se šlo.

Cestu jsme si zpříjemňovali povídáním a hráním her (Klíště, Ocásky). Taky jsme občas udělali dlouhý vláček a při šlapání do prudkého kopce se hezky střídali. Není se čemu divit, že za chvíli jsme byli na vrcholku Ostré. Po zasloužené pauze na nás čekalo překvapení. Mohli jsme zkusit slaňovat. Mnozí z nás nebyli moc nadšení, ale i přes to se našlo pár odvážlivců. Po slaňování jsme si všichni opekli párky a tentokrát se vydali na cestu zpátky.
Cestou domů nás čekala celkem složitá cesta dolů z kopce, ale všichni ji nakonec přežili bez sebemenšího úrazu. Stavili jsme se ještě do restaurace, kde jsme si vypili teplý čaj, a už jsme pomaloučku šli směrem k nádraží, kde jsme tentokrát nečekali na vlak, ale na autobus. Myslím, že se výlet vydařil a doufám, že se na Ostrou brzo vydáme znova, protože je tam opravdu nádherně!

Spravování základny na Šancích

9. listopadu 2011 v 18:57 | Kika P.
V pátek 7.10. jsme s Kerol,Shrekem, Vojtou a vedoucími vyjeli na snad to nejkrásnější místo na světě - na Šance.
Ikdyž jsem očekávala , že pojedem vlakem, jeli jsme autobusem z ÚANU. Když jsme vystoupili z autobusu a byli jsme na místě, začalo se pomalu stmívat a nás čekala ještě dlouhá cesta pěšky. Než jsme dorazili, byla už tma jak v hrnci a většina z nás byla unavená. Ale zvládli jsme to :-).
Protože na Šancích jsme tentokrát nebyli sami, spali jsme v Medvědici. Ani už si nepamatuju, o čem jsme si večer povídali, jen si pamatuju, že jsem spala vedle Vojty a Kerol.
Hned ráno jsme vstali a po snídani nám Batoh rozdal práci. Já s Kerol jsme natíraly trámy na nové obložení a okenice … Než se všichni nadáli, byl oběd a dostali jsme zase novou práci na odpoledne. Nosili jsme dříví z lesa na zimu..Večer jsme si šli sednout do klubovny, povídali jsme si a dost jsme se nasmáli (ostatně jako celý den). Když jsme šli spát, bylo nám jen trošku líto, že je tak zataženo a nejdou vidět hvězdy.
Byl před námi poslední den. A tak jsme ještě dopoledne dodělávali různé drobnější práce a pomalu jsme se balili, abychom mohli vyrazit domů. Byly to Šance plné smíchu, možná i trošku té práce a povídání o všem možném.
Nyní už jsem doma a mám za sebou jeden z těch nejkrásnějších víkendů, jaké kdy můžu zažít ...

První schůzka po prázdninách

4. září 2011 v 13:20 | Kerol
Prázdniny skončily, ale aktivita a život v našem středisku znova začal. A protože jsme se nemohli dočkat, až se zase všichni uvidíme, rozhodli jsme se nový školní rok zahajít všichni společně, a to hned v jeho první den. Tedy prvního září v klubovně.
Na schůzku přišli světlušky i vlčata, skauti, rangers a roveři i všichni vedoucí. Taky mezi nás poprvé zavítalo asi 10 nováčků.

Nejprve jsme se dozvěděli několik organizačních věcí ohledně středisku, schůzkách a skautu obecně. A pak už nás čekala super seznamovací hra, při které jsme se nasmáli a vzájemně se poznali. Venku visel papír s otázkami jako ,,Kdo chodí do první třídy ?" nebo ,,Komu vyndali tlusté střevo ?" a úkolem každého z nás bylo co nejrychleji najít někoho, na nějž tato otázka sedí. A každého človíčka, kterého jsme viděli poprvé, jsme nejprve museli skautsky pozdravit (podáním levé ruky se zapletenými malíčky) a vzájemně se představit. Takže jsme se mezi sebou rychle zorientovali a ještě jsme se u toho pobavili :-).
Potom jsme hráli obíhanou a naši vyžádanou, velice oblíbenou hru Hutututu.... Vymysleli jsme si taktiku, přemýšleli jak na soupeře a všichni měli své místo a svou úlohu. Netrvalo dlouho a každý se do hry zcela vžil a i nejmenší vlčata a světlušky hrdě hájili balón a stále vymýšleli lepší způsoby, jak zastavit soupeře.
I číselková pohádka měla jako vždy velký úspěch. Zvlášť když se o míč začalo tahat hned několik lidí...
A nakonec jsme si pro zklidnění a pro zábavu dali Partičku. Hru, která běží na stejném principu, jako stejnojmenný televizní pořad. Vznikaly skutečně vtipné věty, dozvěděli jsme se, co všechno se dá dělat na gauči a kolik osob se tam může vejít, nebo jak to vypadá u Dana doma... :o)
Při sundávání státní vlajky ještě každý nováček dostal na památku důkaz o své první schůzce a všichni účastníci lízátko.

Zahajovačka se opravdu vydařila. Je skvělé hrát hry v tak velkém počtu dětí, které skvěle spolupracují i přesto, že je každé jiného věku, či síly. Už aby byla další schůzka ! Ikdyž tentokrát už po oddílech :)....

Tábor v Pravěku 2011

2. září 2011 v 19:50 | Kerol
Jaký byl letošní tábor ? Plný skvělých zážitků, netradičních aktivit i spousty nových tváří !
Tentokrát se na tábor přihlásil opravdu slušný počet dětí - 32. S vedoucímí nás bylo dohromady 40, takže na malý počet táborníků jsme si rozhodně stěžovat nemohli.....
Celý tábor se letos nesl v duchu pravěku. Proměnili jsme se v jednu velkou pravěkou tlupu se čtyřmi rody (družinami). Naše rody se jmenovaly Havrani, Medvědi, Vlci a Sokoli. Každý rod měl svůj vlastní pokřik a svůj rodový talisman, který bylo nutno nosit stále při sobě, pařát pravěkého ptáka.
Den za dnem jsme v rodech soutěžili mezi sebou a nejúspěšnější rod celého dne navíc vždycky večer získával zuby z mamuta, které pak každý jeho člen nosil přivěšené na krku. Aktivity a soutěže byly opravdu rozmanité - stříleli jsme z luku, šili si vlajky, naučili se poznávat nové druhy rostlin, stavěli si chýše, snažili se co nejdéle udržet věčný oheň, či jsme bojovali v lese o čest svého rodu a naši vlajku....


A jak vidí tábor samotní táborníci ?

Natka: Tábor byl, ostatně jako předcházející roky, super. Napsala bych jen krátce pár zážitků, které jsou pro mě vážně nezapomenutelné. Tak tedy: Bramby, který se při přípravě našeho vlčího programu na táborák převlékl do růžových šatů, pak se z nich nemohl dostat a nikdo mu, chudákovi, nechtěl pomoct, jak to bylo vtipné ho sledovat. Nástupy, při nichž jsme se jen málokdy nezasmáli. Dělání sudů a kotrmelců z kopce dolů, což se vedoucím moc nelíbilo, nedivím se. Hlídky a samotný přepad, ze kterého byla většina malých úplně vyklepaná. A my velcí jsme si to hlídání přitom tak užívali! (Až na tu následnou ranní únavu, kdy se nám nechtělo vstávat, ale to se nám ostatně nechtělo nikdy.) To mi připomíná scházení nás větších ve stanech a cesty do nich spolu s Kerol, Vojtou a Shrekem po každé večerní rádcovské schůzce. Poklad. A nakonec Slibový oheň! Bylo úžasné ho zapalovat a poté držet vlajku a sledovat, jak nováčci skládají slib. Je to taková slavnostní atmosféra, sedíte pospolu v kruhu, zpíváte oblíbené písničky, sledujete hypnotizující oheň a hvězdy. Celý tábor jsem si užívala od začátku do konce, všechny aktivity, výlety, kuchyňské, prostě vše... Už se těším na další rok(y)!

Míša: Tábor byl skvělý.. Celodenní výlety, večerní čtení, CETAH, hry - hlavně hry v lese byly úžasné. Zpívání skautské večerky na mě taky hodně zapůsobilo hned první den - když celý tábor zpívá při západu slunce - prostě nádhera. Další takové krásné a hlavně skautské momenty byly táboráky - hvězdy nad hlavou a obrovský oheň v Posvátném kruhu k tomu spousta písniček. Poklad byl taky dost dobrý - jednu zprávu jsem našla i já :D:D a to najít ty malé skleničky nebylo vůbec lehké.. Gruň a Lysá - dva parádní kopce, kde mnoho z nás nakoupilo pohledy a posílalo je domů. To vše a mnoho dalšího se událo za krátké i dlouhé dva týdny strávené na jednom skautském táboře uprostřed necivilizace. Už teď se těším na další výlet do těchto končin, kde se ať je zima nebo léto hrajou hry a všude je veselo.


Šance 27.5. - 29.5. 2011

22. června 2011 v 21:09 | Verča M.
Další Šance jsou opět za námi. Jako vždy to byla akce plná skvělých zážitků, smíchu i překvapení. Víc už nám o tom poví Verča. Ta totiž navštívila Šance vůbec poprvé... (pro přečtení klikněte na "Celý článek")

Z Vítkova do Hradce nad Moravicí

30. května 2011 v 22:00 | Vojta S.
V sobotu ráno se sešli čtyři členové našeho oddílu (Já, Kerol, Natka a Kuba) a dva vedoucí (Bára a Batoh) na autobusové zastávce Svinov mosty dolní zastávka a nastoupili do autobusu číslo 231 do Vítkova. Cesta proběhla úspěšně a tak jsme všichni ve zdraví dojeli do Vítkova na autobusovou stanici, odkud jsme se vydali na zříceninu hradu Vikštejn.
Na Vikštejně jsme si přečetli historii hradu a vzpomínali, co je Zlatá Bula Sicilská, prozkoumali celý hrad včetně místních podzemních chodeb a západní vyhlídky, za které jsme přes dalekohled počítali borovice na protějším kopci.

Horolezecká stěna

26. května 2011 v 20:49 | Terka S. a Kerol
Co mají skauti rádi kromě legrace, přírody a poctivých lidí ? No přece zkoušení nových, neobvyklých věcí a překonání sebe sama !
A proto jsme se rozhodli navštívit horolezeckou stěnu, abychom si dokázali, že nejsme žádná béčka. A taky jsme si samozřejmě chtěli pořádně zablbnout.
Víc už vám však poví Terka S., pro níž bylo lezení na stěně její první skautskou akcí a má z ní skvělé dojmy :-).

"Ve čtvrtek devatenáctého května jsem se skautem navštívila horolezeckou stěnu.
Sešlo se nás tam asi patnáct. Na lezecké stěně byly čtyři různé cesty, každá jinak obtížná. Stěna byla rovná a v některých částech lehce šikmá, aby lezení nebylo zas tak lehké. Dalo nám to proto opravdu zabrat.
Myslím, že jsme se všichni skvěle bavili a užili si to tam. A nejen na stěně. Měli tam i lano napnuté ve vzduchu, na němž jsme balancovali a chodili jako provazcolezci a trampolínu, na které jsme společně skákali alespoň metr vysoko.
Akce se mi moc líbila, protože jsem si zalezla celkem třikrát a jednou se mi podařilo vylézt skoro až nahoru (asi 8 metrů) ! Navíc to tam měli moc pěkné a velmi dobře vybavené. Byl to můj první výlet se skautem a snad určitě ne poslední. Díky :-)"
Tolik tedy od Terky. Z lezení byli všichni opravdu nadšení. Každý si navíc kromě samotného lezectví vyzkoušel i jaké to je někoho jistit a dávat tak na něj pozor (samozřejmě pod dozorem vedoucích).
Když jsme se tedy vraceli domů, byli jsme sice vyčerpaní a unavení, ale za to jsme měli vítězný pocit nad sebou samým a dobrou náladu k tomu. Zkrátka to byla senzační akce na procvičení těla a uvolnění mysli :).
A pro představu ještě pár fotek :

Šance 15.4. - 17.4. 2011

27. dubna 2011 v 19:27 | Kuba K. - splnil si tak úkol do stezky
V pátek 15.4. jsme se sešli na parkovišti u Hornbachu. Čekala nás totiž cesta na překrásné místo zvané Šance. Jakmile všichni dorazili, vydali jsme se k tramvaji, která nás zavezla na ÚAN, kde již někteří účastníci výpravy vybalovali svoje svačinky a sladkosti. Když přijel autobus a všichni jsme se usadili, začala cesta, při které jsme se hodně nasmáli a leccos jsme se dověděli.
Když jsme konečně dorazili na Visalaje, před námi byla několikakilometrová cesta, než jsme se dostali na ono místo. Během cesty jsme se rozdělili na dvě skupinky a tak ta druhá dorazila trošičku později. Po pár karetních hrách a plácané jsme šli zalehnout do postele, kde se strhla bitka o mobil od Kerol a o její polštář, kterým lákala Dana, v rámci "životního štěstí některých členů oddílu" (Míši a Dana).


Foto : Na mostě přehrady Šance
Následující den po snídani šly holky vařit oběd a kluci nosit vodu a vytahovat šrouby z trámů. Po dobrém obědě a krátkém "odpoledním klidu" nás čekala hra, ve které jsme se rozdělili na dva týmy a každá skupina připravovala pro tu druhou trasu plnou úkolů. Zatímco my alias "tým Shreka" (Shrek, Míša, Kuba, Matěj, Verča a Kuba) jsme dali úkoly pouze složit dvě básničky, tak "tým Vojty"(Vojta, Dan, Kerol, Denis, Katka a Iza) si pro nás připravil stavění městečka v lese z různých šišek, kamenů atd., šifry a tajnou zprávu uprostřed bažiny, takže jsme museli nějak vymyslet, jak se k ní dostat a trošku jsme se namočili. Po menším oddychu jsme si šli zahrát baseball. Na večeři jsme si opekli párky a potom jsme hráli ještě nějaké hry.

Foto : Kuba odpaluje míček při Baseballu
Další den se už bohužel jelo domů, cestou na autobus jsme našli několik kešek, z nichž jedna nám uplavala, ale o několik metrů dál jsme ji opět díkybohu našli, vylovili z vody a dali zpět na své místo.
Kolem půl šesté jsme dorazili domů, všichni zdraví až na Míšu, která přišla o hlas a Kerol, která zase o sluch. Ale bylo fajn !
Všichni se už těšíme na další Šance. Snad budou brzy.

Ondřejník 9.4.2011

10. dubna 2011 v 17:01 | Kerol
První letošní výprava do hor je za námi.
A zároveň taky první výprava, kterou jsme s Natkou pořádaly. Zajímavý pocit.
Vše začalo, když na nádraží do Svinova doputovali i poslední nahlášení členové. Sešlo se nás šestnáct, což bylo tak akorát - ani málo, ani moc. Venku bylo celkem chladno, z čehož jsme měli malinko strach, ale jak se nakonec ukázalo, zbytečně. Vlak přijel kupodivu včas a zanedlouho už jsme jeli vstříc Ondřejníku, který někteří z nás navštívili vůbec poprvé.
Na nádraží jsme se dozvěděli o celodenní hře - myškách. Všichni si za pas zastrčili šátek, tak, aby jim vyčuhoval jako ocásek a kdykoliv během dne někdo z vedoucích zakřičel "Myši", všeho jsme nechali a začali jsme si navzájem krást šátky. Zároveň jsme si však museli chránit vlastní "ocásky", takže to byla opravdu legrace, zvlášť ve chvílích, kdy hru nikdo nečekal.
Brzy vysvitlo slunce, a tak se nám šlo ještě lépe. Ve Frýdlantě jsme našli pěkně ukrytou kešku - v ptačí budce :-).

Při naší první přestávce na svačinu se vyhlásila další celodenní soutež - klíště. Klíště představoval kolíček na prádlo. Účelem bylo ho nepozorovaně připnout nějakému člověku a zároveň si dávat pozor, jestli ho někdo nepřipl třeba vám. Po každých patnácti minutách se vyhlásil "konec klíšťat" a kdo klíště měl na sobě, dostal trestný bodík.
Fakt je, že ikdyž byla trasa z Frýdlantu na Ondřejník dlouhá pouze 3 kilometry, Ondřejník je relativně prudký vrchol, takže nám to chvíli trvalo ho zdolat. Nahoře jsme se pak stavili v hospůdce na oběd. Taky jsme si "zaskotačili" na kolotočích a na houpačce....

Pak jsme se vydali po zelené značce směrem do Kunčic. Tentokrát jsme šli z kopce, takže už to byla pohoda. Do hry se přidalo druhé klíště - tedy další kolíček. Ten někdo dal (pravděpodobně Péťa) na bundu "Panu Baťohovi", a když byl konec klíšťat, nikdo si nevšiml, že ho má Batoh na sobě. A tak jsme si mysleli, že se klíště někam ztratilo a spadlo bůhvíkam. Štěstí, že si ho Shrek všiml :-)
Čas běžel neúprosně a měli jsme co dělat, abychom stihli vlak, který jel ve čtyři hodiny z Kunčic. Proto jsme zařadili další hru - Mrznutí. Někdo z vedoucích se nepozorovaně dostal dál před ostatní děti. Pak už stačilo zakřičet "Mrznééé" a všichni se k němu rozběhli. Protože první tři lidé, kteří k vedoucímu přiběhli, dostali bodíky (stejně jako třeba za Myši apod.).
Na nádraží jsme nakonec přišli dokonce o tři čtvrtě hodiny dřív, než vlak přijel. Zahráli jsme si ještě několik her, doskákala poslední klíšťata a hurá domů. Ve vlaku se spočítaly body za hry a udělily se diplomy a ceny. První skončil Dan, druhý Vojta, třetí Kubík a těsně za nimi Kiki.
 
 

Reklama