Krajské kolo závodu Světlušek a Vlčat

30. května 2012 v 22:24 | Bára |  Proběhlé akce
Krajské kolo závodu Světlušek a Vlčat ve Zlatých Horách 26.-27.5.2012
Možná už víte, že v dubnu naši nejmenší skautíci v okresním závodě Světlušek a Vlčat zabodovali, umístili se na druhém místě a postoupili do krajského kola, které se konalo o víkendu 26.-27.5. ve Zlatých Horách. Nejdříve jsme trošinku bojovali s vlastní leností, protože se nám to zdálo daleko, ale samozřejmě jsme ani chvilku nepomysleli na to, že bychom se nezúčastnili a začali jsme se připravovat ještě usilovněji, abychom se umístili, co nejlépe.



V sobotu 26. května nadešel ten očekávaný den. Museli jsme vstát velmi brzy, neboť vlak směr Zlaté Hory odjížděl ze Svinova těsně po šesté hodině ranní. Naštěstí nikdo nezaspal ani vlak nenabral zpoždění a cestu z nádraží do Skanzenu jsme našli poměrně snadno. Cestou jsme si ještě opakovali na okolo rostoucí květeně své znalosti a zjistili jsme, že toho známe opravdu hodně. V kempu nás už čekal náš servisní tým s téměř postavenými stany, takže jsme se jen v rychlosti vybalili, posvačili a začali se těšit na společný nástup. Většina z nás nikdy neviděla tolik okrojovaných skautů pohromadě a pro Světlušky a Vlčata byl celý ceremoniál se zpěvem skautské hymny slavnostním zážitkem. Došlo k rozlosování čísel a naši se ocitli přesně v polovině startovní listiny - vytáhli si jedenáctku. A závod mohl začít. Středisko ze Zlatých Hor mělo závod opravdu dobře připravený, trasa vedla nádherným prostředím kolem mlýnského náhonu, cestou i necestou přes lesy. Děti opět čekalo prokazování znalostí v různých skautských disciplínách - poznávání rostlin i zvířat, dopravních značek, orientace s buzolou, luštění šifer, schopnosti vyhledat potřebné informace, poskytování první pomoci, ověřování fyzické zdatnosti při šplhání na provazový žebřík, museli předvést, jak si umí zavázat boty poslepu nebo krásně poskládat tričko, připravit mrkvový salát atd. Hodnotilo se také, jak se soutěžní týmy umí mezi sebou domluvit a jak se při tom chovají. Tady je důležité náš tým pochválit, neboť za chování neztratili jediný bod. Jelikož byl závod opět postaven jako cesta kolem světa, museli si děti během závodu všímat různých indícií, které jim měly napovědět, ve které zemi se právě pohybují a na dalším stanovišti musely správně určit její jméno… Kdo by řekl, že se člověku hodí i vědomosti získané ve škole? :)
V časech, kdy družstva čekala na start, případně po přiběhnutí ze závodu byly pro děti připraveny různé zajímavé aktivity: mohli si vyrobit oddílovou vlajku, zahrát všelijaké hry nebo se povozit na koníkovi, což mnoho z nich s radostí využilo. Také jsme dostali výborný guláš, a kdo chtěl, mohl navštívit místní občerstvení a koupit si i nějakou tu dobrotku navíc. Jelikož jsme aktivní účastníci geocachingu, podařilo se nám do večera odlovit v blízkém okolí i několik kešek a seznámit se s místními zlatorudnými mlýny, kde se také večer konal velký táborák, kde se naše děti svým programem rovněž zviditelnily. Večerka byla stanovena na desátou hodinu a to už kemp pomalu utichal, jak vyčerpaní skauti postupně usínaly.
Ráno pro nás začalo docela záhy, neboť naše Ještěrky svou radostí z nového dne vzbudily k nelibosti všech téměř celý tábor už po páté hodině…! Však toho hořce litovaly, když se na ně každý osočoval a mračil, ale nevěřím, že příště si budou po ránu tiše a ohleduplně povídat dokud nebude budíček. J Pozitivem bylo, že jsme měli brzkým vstáváním dostatek času se sbalit, nasnídat a připravit na vyhlašování výsledků. Následoval závěrečný nástup a vyhlášení výsledků. Skončili jsme na 10. místě, což je krásné umístění, když uvážíme, že jsme skončili 10. z celého Moravskoslezského kraje, leč Ještěrky byly zklamané, protože chtěly moc postoupit do celostátního kola, které se uskuteční na podzim v Mostě. Je pravda, že výsledky byly opravdu velmi těsné, a kdyby Ještěrky nepokazily krizovou situaci, kdy pomáhaly starým babičkám a udělaly špatné rozhodnutí v tom, že se chtěly rozdělit, mohly skončit ještě lépe. Ale opravdu nemusí být smutné, odvedly skvělý výkon.
Po spuštění státní vlajky a zazpívání české hymny jsme se rozloučili a vyrazili na nádraží. Tentokrát bylo cestování trošku náročnější, protože jsme museli častěji přestupovat a v Mikulovicích nás dokonce čekalo 70-ti minutové čekání, ale my jsme si ho dokázali parádně užít, protože jsme poblíž nádraží našli nádherné dětské hřiště s lezeckou stěnou, houpačkami, klouzačkou a prolézačkami. To byl ráj.

A shrnutí celé akce? Skvělý víkend, kdy jsme si užili spoustu nového v krásném prostředí za skvělého počasí a v příjemné společnosti dalších skautů, kdy jsme pocítili sounáležitost, jaká se v dnešním světě hned tak nevidí. Ač vyčerpaní, vrátili jsme se nabiti energií k dalším skautským aktivitám. Zlaté Hory, děkujeme!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama